Nekromanti – Děti Smrti, Pánové Nicoty

Nekromanti – Děti Smrti, Pánové Nicoty

Nekromanti jsou bytosti na pomezí života a smrti, spoutané s temnotou a rozkladem. Jejich existence je jako tichý stín plížící se za zády umírajících, jako studený dech hrobů šeptající zmar do uší těch, kdo se bojí konce. Nikdy nepatřili mezi běžné smrtelníky – narodili se v temnotě nebo se do ní propadli vlastní vůlí.

Není mezi nimi krve, jejich srdce nebije jako u živých. Místo toho je v jejich nitru chladná prázdnota, temná síla, která jim dává moc nad mrtvými, ale zároveň jim bere jakoukoli naději na návrat mezi živé. Jsou prokletí tím, co sami uctívají – smrti, rozkladu a nicotě.

Alchymisté – Stvořeni vlastním hříchem, pokřiveni vlastním poznáním

Alchymisté – Stvořeni vlastním hříchem, pokřiveni vlastním poznáním

Žádní dva alchymisté nejsou stejní. Každý z nich je výsledkem jedinečného pokusu, osobního pádu, zrady vlastního těla a duše. Alchymie není dar – je to prokletí, a jeho nositelé se mění v živoucí experimenty, v cosi, co nemá obdoby.

Někteří si uchovali podobu téměř lidskou, jen s drobnými znameními prokletí – popelavá kůže, oči, v nichž se leskne neklidná záře, nebo tělo, které nikdy neslábne, ale také nikdy necítí únavu. Jiní jsou zcela odtrženi od svého bývalého já, jejich kosti přetavené v cizí kovy, jejich krev hustá jako rtuť, jejich tváře zkřivené do podoby, kterou by žádný smrtelník neunesl pohledem.

Lunatari - Dcery Krvavého Měsíce

Lunatari

Noční dědičky – Dcery Krvavého Měsíce

Noční dědičky, známé také jako Dcery Krvavého Měsíce, jsou bytosti, jejichž existence je pevně spjata s Lunou v její nejtemnější podobě. Jsou to poslové zkázy a smutku, napůl přízraky, napůl padlí andělé, kteří se vynořují ze stínů v okamžicích největšího zoufalství. Jejich přítomnost není pouze fyzická – ovlivňují i samotnou realitu, měníce svět kolem sebe v místo, kde hranice mezi životem a smrtí slábne.

Lukanthi – Krví poutaní tvorové noci

Lukanthi – Krví poutaní tvorové noci

Původ & Prokletí

Kdysi byli lidmi, ale krvavá luna je proklela a přetvořila v bytosti, které existují na hranici mezi životem a smrtí. Nejsou nemrtví jako klasickí upíři, ani démoni, ale něco mezi – jejich těla jsou stále živá, ale jejich krev už nepatří jen jim. Je živá, proměnlivá a hladová.

Nepijí krev obyčejným způsobem. Když se krmí, jejich kůže se na místě dotyku oběti otevře v jemných černých rýhách a krev se vpije přímo do nich. Po napití na jejich kůži zůstávají neviditelné, jemné vzory, jako krvavé tetování připomínající kořeny nebo pavučiny.

Každý Lukanthi prochází prvním hladem – pokud ho nepřemůže, ztratí nad sebou kontrolu a stane se divokou, krvežíznivou bestií. Ti, kdo přežijí, se učí ovládat svou moc – buď jako lovci, nebo jako strážci těch, kteří by mohli podlehnout.

Jsou propojeni s krvavou lunou. Když se luna zbarví do ruda, jejich síla dosahuje vrcholu, ale zároveň bojují s nutkáním ztratit se v divoké extázi krvežíznivosti.