Alchymisté – Stvořeni vlastním hříchem, pokřiveni vlastním poznáním

Alchymisté – Stvořeni vlastním hříchem, pokřiveni vlastním poznáním

Žádní dva alchymisté nejsou stejní. Každý z nich je výsledkem jedinečného pokusu, osobního pádu, zrady vlastního těla a duše. Alchymie není dar – je to prokletí, a jeho nositelé se mění v živoucí experimenty, v cosi, co nemá obdoby.

Někteří si uchovali podobu téměř lidskou, jen s drobnými znameními prokletí – popelavá kůže, oči, v nichž se leskne neklidná záře, nebo tělo, které nikdy neslábne, ale také nikdy necítí únavu. Jiní jsou zcela odtrženi od svého bývalého já, jejich kosti přetavené v cizí kovy, jejich krev hustá jako rtuť, jejich tváře zkřivené do podoby, kterou by žádný smrtelník neunesl pohledem.
Každý alchymista je jiným druhem zrůdy. A každý svou vlastní cestou hledá vykoupení, dokonalost, nebo jen smysl své existence.

Typy alchymistů – Šest Cest Proměny

1. Zlomení filozofové – Ti, kteří pátrali příliš daleko

Kdysi byli učenci, kteří chtěli pochopit podstatu světa. Teď už nevěří v nic. Jejich mysl je jako rozbitá mozaika, myšlenky se jim tříští v nesrozumitelných obrazech, a přesto v jejich šílenství občas zazáří záblesky děsivého poznání.

• Jejich těla vypadají obyčejně, ale jejich mysl už nepatří tomuto světu.

• Často mluví v hádankách nebo recitují neexistující texty, které způsobují halucinace těm, kdo je slyší.

• Dokážou vnímat realitu v jiných vrstvách – vidí věci, které by nikdo vidět neměl.

"Řád je jen iluze. Viděl jsem, jak se hvězdy rodí i umírají v jediném okamžiku."

2. Kováři z masa a kostí – Ti, kteří se pokusili stvořit život

Hledali dokonalost, chtěli být tvůrci vlastních těl. Jejich kůže je nyní jen hmota k přetváření, jejich kosti jen stavební materiál.

• Dokážou měnit svou podobu jako hlínu v rukou sochaře – v jednom okamžiku jsou mužem, v dalším ženou, pak monstrem.

• Jejich tkáň je nestabilní, neustále se přelévá, mění, rozpadá a znovu skládá.

• Někteří z nich ztratili pevnou formu úplně – zůstala jen amorfní masa, věčně hledající tvar.

"Myslel jsem, že tělo je jen nástroj. A teď? Nejsem nic... a zároveň mohu být vším."

3. Požírači živlů – Ti, kteří chtěli ovládnout přírodu

Mysleli si, že mohou spoutat oheň, vodu, vítr, kámen. Ale místo toho se sami stali jejich obětí.

• Jejich těla jsou napůl živlem – někteří jsou neustále zahaleni v plamenech, jiní prosakují vodou, která z nich nikdy neustane téct.

• Nemohou cítit nic jiného než živel, který v nich nyní žije – pro ohnivé je každý dotek spálením, pro vodní je každý krok jako tonutí.

• Každá jejich emoce ovlivňuje jejich okolí – když se rozzlobí, roztrhá je bouře, když zesmutní, svět kolem nich chřadne.

"Chtěl jsem ovládnout oheň, ale stal jsem se jím. A teď už nikdy neuhasnu."

4. Strážci zapomenutých formulí – Ti, kteří se stali knihami

Hledali konečné vědění, chtěli uchovat každou formuli, každé tajemství. Teď jsou chodícími knihami, věčně zapisujícími nové a nové řádky do vlastního těla.

• Jejich kůže je posetá runami a alchymistickými značkami, které se neustále mění a přepisují.

• Každý jejich pohyb uvolňuje vědění – když někoho pohladí, mohou mu do mysli vložit celou knihu… nebo mu vymazat vzpomínky.

• Nikdy nesmí zapomenout – každý zapomenutý text se projeví na jejich těle jako hluboká jizva, každý neúplný vzorec je pomalu zabíjí.

"Jsem jen stránkou v nekonečné knize. Až se celý popíšu, zmizím."

5. Beztělní alchymisté – Ti, kteří zahodili maso

Došli k závěru, že tělo je jen zátěž. Chtěli být čistou energií, čistým věděním. A uspěli... ale za jakou cenu?

• Nemají fyzickou podobu, jen stín, jen obrys, jen ozvěnu v prostoru.

• Mohou přebývat v tělech jiných, ale nikdy v nich nevydrží dlouho – vždy je pomalu rozkládají.

• Lidé je nevidí, ale vnímají jejich přítomnost jako chlad v zádech, šepot v uších, tlak v lebce.

"Už necítím bolest. Ale ani dotek. Ani život."

6. Strůjci nesmrtelnosti – Ti, kteří odmítli smrt

Nechtěli zemřít. Tak našli způsob, jak zůstat navždy, ale nic není bez následků.

• Jsou nesmrtelní, ale jejich tělo hnije. Každý den cítí vlastní rozklad, ale nikdy se nerozpadnou úplně.

• Jejich duše je rozštěpená – polovina zůstala v tomto světě, polovina bloudí mezi dimenzemi.

• Stali se věčnými svědky – vidí čas, jak plyne kolem, ale nikdy ho nemohou opustit.

"Říkali, že nesmrtelnost je dar. Pak proč je každý den horší než ten předchozí?"

A přesto… stále hledají.

Každý z nich měl sen, touhu, cíl. Každý z nich chtěl něco víc.

Teď už nevědí, jestli to bylo správné. Ale nemohou se vrátit zpět. Protože alchymisté nikdy nekončí. Jen se dál mění.