Nekromanti – Děti Smrti, Pánové Nicoty

Nekromanti – Děti Smrti, Pánové Nicoty

Nekromanti jsou bytosti na pomezí života a smrti, spoutané s temnotou a rozkladem. Jejich existence je jako tichý stín plížící se za zády umírajících, jako studený dech hrobů šeptající zmar do uší těch, kdo se bojí konce. Nikdy nepatřili mezi běžné smrtelníky – narodili se v temnotě nebo se do ní propadli vlastní vůlí.

Není mezi nimi krve, jejich srdce nebije jako u živých. Místo toho je v jejich nitru chladná prázdnota, temná síla, která jim dává moc nad mrtvými, ale zároveň jim bere jakoukoli naději na návrat mezi živé. Jsou prokletí tím, co sami uctívají – smrti, rozkladu a nicotě.
Vzhled a Aura Temnoty

Nekromanti nejsou všichni stejní, ale jejich vzhled vždy odráží jejich spojení s říší mrtvých:

• Pokožka – popelavá, mrtvolně bledá nebo posetá temnými žilkami, skrz které proudí stíny podsvětí. Někteří mají kůži popraskanou, jakoby vysušenou samotným poryvem smrti.

• Oči – mohou být prázdné a temné jako bezhvězdná noc, nebo planoucí jako pohřební oheň. Jiní mají duhovky rudé jako čerstvě prolitá krev, či stříbřité, odrážející chlad hrobního kamene.

• Vlasy – často dlouhé, splývající v cárech temnoty, či prošedivělé předčasným dotykem smrti.

• Oblečení – zahaleni v pohřebních róbách, roztrhaných pláštích a kůži, která páchne krví a zkažeností. Kovové doplňky jsou často vyrobeny z hrobního železa nebo z kostí padlých.

• Aura – kam vkročí, život vadne. Květiny kolem nich usychají, voda se mění v stojatou břečku, vzduch se stává těžkým a dusivým. Cítit je jako smrt samotnou – pach hniloby, staré krve a popela.

Schopnosti – Moc Temnoty a Rozkladu

Nekromanti čerpají sílu ze smrti, a čím více životů kolem nich uhasne, tím mocnější se stávají.

• Oživování mrtvých – jejich největší dar i prokletí. Mohou přivolat nemrtvé, ať už jako bezduché loutky, nebo zvrácené napodobeniny někdejších bytostí.

• Ovládání duší – mohou trhat duše z těl, uvěznit je ve stínech nebo je donutit sloužit jejich záměrům.

• Pohlcování životní síly – dotykem či pouhou přítomností mohou vysávat vitalitu z živých bytostí, zanechávajíce je vyčerpané či rovnou mrtvé.

• Prokletí a nemoc – jejich slova jsou jako hrobní kámen, mohou vyřknout kletby, které pomalu ničí mysl a tělo obětí. Tam, kde kráčí, se šíří mor a rozklad.

• Cestování mezi světy – jejich duše je stále napůl v podsvětí. Mohou vidět duchy, mluvit s nimi a někdy i vstoupit na krátký čas do říše mrtvých.

Původ – Prokletí Smrti

Nekromanti nikdy nebyli obyčejnými smrtelníky. Jejich původ se liší:

• Ti, kteří se narodili ve stínu – jsou dětmi smrti, zrozenými ze spojení temných sil. Jejich existence je od počátku spjata s podsvětím.

• Ti, kteří byli prokletí – kdysi smrtelníci, kteří se dotkli zakázané magie nebo byli prokleti vyššími silami. Jejich tělo už není živé, ale ani mrtvé.

• Ti, kteří obětovali svou duši – v touze po moci či nesmrtelnosti se zaprodali temnotě. Nyní existují mimo běžný čas, ale zaplatili za to svou lidskostí.

Každý Nekromant ví, že je jen otázkou času, než jejich duše zcela pohltí nicota. Nevyhnou se osudu, jen jej oddalují.

Osud Nekromantů – Beznadějná Cesta do Prázdnoty

Nekromanti nejsou milosrdní. Život pro ně nemá hodnotu, jen smrt je věčná. Přesto někteří z nich cítí prázdnotu hluboko ve své duši, nenávidí svou existenci, ale nemohou ji ukončit.

Jsou odsouzeni k samotě, neboť kde se objeví, přinášejí smrt. Nikdo jim nemůže věřit, neboť jejich aura je jako chladný dech hrobu. Pokud však někdy najdou někoho, kdo se jich nebojí, je to osudové spojení – ať už jako znamení vykoupení, nebo prokletí, které skončí tragédií.

A tak putují mezi světy, nesmrtelní a přesto umírající – věční poutníci v říši stínů, kteří už zapomněli, jaké to bylo být člověkem.